Mistrem ČR v mírně vlhkém triku
 17.jpg)
Zdá se to nemožné, ale jsou dny, kdy přijedete na mistrovství ČR v gomoku, zahrajete pár her a náhle jste zničehonic mistrem republiky. Tahle realita, i když v mírně napínavějším módu, se stala mně, Boneslashovi, v Pardubicích v létě roku 2021. V několika krátkých odstavcích popisuji svoji pohádku, která měla zlatý konec a stvrdila moji dobrou formu posledních měsíců.
Počátek
Úvod mé zlaté cesty se udál, když jsem v polovině mé cesty na turnaj, konkrétně na hlavním nádraží v Praze ve vlaku společnosti Leo Express, musel přepustit své místo skautíkům, kteří byli rádi, že můžou sedět u sebe neroztaháni po celém vlaku. Shodou okolností jsem skončil u slovenského kluka, se kterým jsem se díky jeho iniciativě dal do řeči. Prý že zrovna v ten den odjížděl několik stovek kilometrů domů do Košic po půl roce za rodinou. Má mírná nervozita ze začátku turnaje mohla v klidu opadnout a mohl jsem se rozpovídat o piškvorkách. Tedy především o stavu piškvorkách v Česku či ve světě, o naší české federaci a na závěr také o mém juniorském titulu, který napumpoval moje ego až do stropu, prýštící až do těchto řádků tohoto článku, které píši. Ani jsem se nenadál, a i přes mírné zpoždění jsem musel opustit krásný relaxační úvod mé cesty, popřál spolucestujícímu hodně štěstí v životě a vystoupil v mé cílové destinaci – na zastávce Pardubice hlavní nádraží.
Pardubická ubytovací jízda
V Pardubicích jsem si vyzjistil, jaký je stav mého ubytování, který zajišťoval můj spolubydlící, Piggi, alias Matěj Holub. Stačilo vyzvednout klíče u paní na kolejích a dostat se na pokoj. Samozřejmě jsem vše zvládnul, kromě nalezení pokoje, do kterého jsem se měl dostat zvenčí skrz (dle mého názoru) kouzelné dveře do kolejí. Piggi mezitím nasdílel svoji hospodskou polohu a já vzdal svoji pouť za dveřmi od kolejí a prohnal se podél chlastacího studentského dýchánku, až jsem do 10 minut narazil na piškvorkářskou skvadru ve složení: předseda České federace piškvorek a renju – Peroxid aneb Štěpán Tesařík, Gregi – Miroslav Háša a již zmiňovaný Piggi.
S mými zády zničenými od krosny jsem nasadil mód na autopilota, poslouchal, co kdo říká, sám něco řekl o předcházejícím juniorském mistrovství, zapařil s ostatními pár minutek na nicku sibir85 na playOK, a to bylo vše. Den se chýlil ke konci, čeští kolegové mi ukázali doposud skrytou cestu na pokoj a první den jsem usnul, aniž bych složitě analyzoval nějaké zásadní openy.
Úvodní den
Zahajovací den jsem vstával dřív, cítil jsem se relativně dobře, což nebývá zvykem. Jelo se autem na nákup do obchodu poblíž. Snídaní pro mě byla nějaká čokoládová houska, k pití obyčejná voda, mám pocit, že to byla „Magneska“. Pro mě osobně něco lepší než nic. Když jsme dorazili na místo konání turnaje, před hracím střediskem již stepovali maďarští piškvorkáři v počtu 4 hráčů. Společně s nimi jsme se zaregistrovali a čekali na zbývající hráče. Dva z očekávaných hráčů nedorazili – Martez (Martin Muzika) jako mistr světa a Denzel (František Fňukal) jako pro mě schémátkový černý kůň turnaje. „Takže více turnajové nudy a méně zábavy“, řekl jsem si, „ale co, jejich smůla.“ V počtu 14 hráčů započal turnaj, první los lehký. Kontrolovaná výhra nad maďarskou hráčkou hrající pod nickem Kaktuszka (Krisztina Kamarás).
Druhé kolo po nalosování mě oslnilo jako ostré paprsky slunečního svitu. Čekal mě totiž Kéda (Pavel Laube), můj kat v 99 % her. Jediná má naděje byl můj začátek, který mi Kéda swapnul. Sebejistě jsem vzal černé, zahrál „embryovské“ (tj. prográmkovské) tahy, a aniž bych se rozehřál, mé medailové ambice začínaly dostávat reálné obrysy. Následovala přestávka na oběd. Dostali jsme se k jakési sushi restauraci, ve které jsem si dal mírně pálivou polévku s krevetami zalitou bambusovým či kokosovým mlékem nebo tak nějak. Cítil jsem ji cestou zpět, jak propaluje moje střeva zevnitř. Naštěstí jsem to ale ustál, záchodu netřeba.
Ještě před odchodem na oběd jsem věděl, kdo mě čeká další kolo, a tak nebylo potřeba zásadních příprav. Čekala mě totiž Paaja (Pavlína Brdková), naše top česká hráčka. Avšak doposud mě neporazila, věřil jsem proto v jistý bod. Započali jsme tedy naši partii na dřevěné desce. Ona v černých šatech a já v tričku z mistrovství světa gomoku a renju 2019 taktéž v černé barvě. Laškovali jsme s bílými a černými kameny, Pája zahájila, já přidal dva kameny a následně mi přenechala moji oblíbenou černou. Zamířil jsem jak ďábel přímo do útočné vřavy. Pája něžně a plynule se bránila. Svojí vášní a citem pro hru jsem však zvrátil osud této hry na moji stranu. Zakončil jsem následně útočnou kombinací a Pája se podvolila. Přiznávám, ve finální fázi jsem se na chvíli zaseknul, jako bych nevěděl, co dělat, a to byl mírně vztyčený varovný prst: „Tak takhle ne, Bone“.
Čtvrté kolo, Kuba Horák a můj začátek. Byl to naštěstí jeho špatný swap2, který určil kurz této hry. Vztyčený prst mi nestačil, „rychle a zběsile“ bylo moje motto. Ze vzdychání mého soupeře ze své beznadějné situace jsem zažehnul pro něj slabounkou jiskřičku naděje. Ale bylo již příliš pozdě. Třicet minut proti jedné minutě. Koncovou vítěznou kombinaci jsem si tentokrát raději 10x zkontroloval. V tu ránu jako jediný 4 body ze 4 možných, a to bylo téměř medailové znamení vzhledem k tomu, že zbývala pouze 3 další kola.
To bylo z prvního turnajového dne vše, přičemž ještě lze podotknout, že jsme byli v hospodě, ale panáky Becherovky byly jen dva. Měl jsem řízek, co to zaplácnul, po kterém se mi udělalo zle (jedno z mála jídel tohoto dne totiž). Následná snaha o případné opití pomocí vodky, nakoupené na benzínce, s džusem prostě a jednoduše selhala. A minutkové hry o panáky ztratily v tu ránu jiskru, sorry Piggi, někdy jindy, toto je mistrovství piškvorek.
Finální den
Ráno, rozbitej a polámanej jak trakař bez kolečka v rohu kůlny, naházel jsem věci do báglu, odhlásil se z kolejí a spolu s ostatními auty plné českých hráčů jsme se trasou obchod -> snídaně -> herní místnost dostali k pátému kolu. Zde mě čekal Gregi, piškvorková mašina, vítěz ČPL (České piškvorkové ligy) letošní sezóny. Bylo to znát. První obrovské problémy, neslaný a rychlý úvod hry znamenal pro mě bitvu gigantických rozměrů. Dostával jsem pořádné bomby, dělovky, rakety, no byl jsem zkrátka rád, že jsem neprohrál už po pár tazích. Štěstěna mi však byla nakloněna. Soupeřova miniaturní chyba příliš velké agresivity způsobila moji krásnou, mírně delší, avšak výherní kombinaci. Jedna z mých nejtěžších her vůbec. Jestli existuje nějaký bůh piškvorek, v tomto kole stál najisto při mně.
Další kolo jsem začínal s mým velkým rivalem Petrem Žižkou (Čerokem). Čekal jsem podobnou bitvu jako s Gregim, ale byla to hra z větší části vyplněná zklamáním. Soupeř vytvořil dle mého luxus swap2, já zahrál agresivní bílý, soupeř to jeden tah ustál, další však byl pasivní a způsobil moje roztahání kamenů do prostoru a drtivý tlak. Další pasivní tah soupeře už byl pro něj konečnou a já si intuitivně došel pro vítězství v celém turnaji, přestože jsem to v té době ještě vůbec netušil.
Poté jsem šel s Čerokem nakoupit jeho sváču do krámu, abych neviděl klíčový souboj jednoho ze soupeřů, který mne mohl ohrozit. Kecali jsme o průběhu turnaje, popíjeli v horkém dni nějaké nealkoholické pití a pomalu se vraceli do herní místnosti. Hra nebyla ještě dohraná, 3ifndef (Kuba Horák) a Paaja stále hráli, a jedině Kuba si vítězstvím mohl živit naději na první místo. Nervozita sílila, chvílemi jsem se radši ani nedíval, tento důležitý okamžik pro další dění v turnaji byl pro mě skutečně příliš. Náhle jsem uslyšel slova ve smyslu: „Remíza? Tak jo no“. A bylo to jasné, všechno ze mě spadlo, vstal jsem a přímo naproti mně přišel Gregi a začal mi již gratulovat k vítězství v turnaji. Parádní moment!
Poslední kolo pro mě byla už jen formalita, a s vidinou mého vítězství jsem jen čekal, co mi postaví Peroxid, který v danou chvíli bojoval o druhé místo. Přišlo očekávané schéma a já se rozhodnul, že si zkusím trošku zaluštit, jako když luštíte v novinách sudoku. Vzal jsem bílé, pomalu stavěl útočnou hráz, soupeř se zamyslel a já věřil, že to mám v kapse. Později se však ukázalo, že myšlení se vyplácí. Neměl jsem jakoukoliv odpověď na promyšlený útok soupeře, tak jsem potahal, co šlo, pogratuloval soupeři a bylo hotovo. 6 bodů ze 7 možných ale znamenalo mé neochvějné vítězství.
Závěrečný ceremoniál
Ceremoniál byl krásný, přišel jsem jako první na řadu, pogratuloval mi ředitel turnaje, já si vybral pěknou cenu, deskovou hru Hypergrid, a dostal zlatý pohár i s medailí k tomu. Bylo to jako pohádka. Turnaj se mi povedl v relativně pohodovém stylu, udržel jsem si vysokou úroveň hry po celou dobu i přes můj rychlý styl. Zároveň jsem dokázal, že i tímto způsobem si lze podmanit turnaj, jakým bylo toto Mistrovství České republiky v piškvorkách. Takže napříště opět zlatá a snad už v suchém triku a o to rychleji! :-)
—Lukáš "Boneslash" Souček, Jablonec nad Nisou
Diskuze k článku
| 1 |
