V. piškvorkové soustředění Mácháč - Bílý Kámen (kapitola první)
V kraji básníků a hradů, tam kde se snoubí pozitivní energie s negativní. V čarokrásné říši stromů a kopců sejdou se čtyři rytíři, bojovníci křížů a kol.
Fotky z akce si můžete prohlédnout zde.
V časech, kdy psal se rok léta páně dvatisícedeset, v časech, kdy probíhaly po celé planetě Zemi velké změny, v časech, kdy tajemná síla opět začala po staletích spánku ožívat, v těchto časech odehrála se i jedna vskutku pozornosti hodná událost. Stalo se přesně tak, jak kdysi předpověděl prorok, jehož jméno lidé už dávno zapomněli. V kraji básníků a hradů, tam kde se snoubí pozitivní energie s negativní. V čarokrásné říši stromů a kopců sejdou se čtyři rytíři, bojovníci křížů a kol.
Už se stmívalo, když jsme vykročili cestou z městečka Doksy do kempu Bílý kámen. Autobusem jsme přijeli já, Kedlub a Peroxid. Šli jsme lesní cestou kolem silnice a ve vzduchu bylo cítit napětí a očekávání nadcházejících zážitků. Les se nořil do tmy, paprsky slunce pomalu odcházely a stromy vítali nás, nově příchozí. Byli to roztodivní lesní tvorové, kteří zvědavě a z povzdálí poslouchali naši debatu o nadcházející velké bitvě mezi našimi bojovníky křížků a koleček a bojovníky jiných království.(1) Během hovoru jsme se dostali až do cíle naší dnešní cesty. Bílý kámen... Tábořiště vyhlášené zábavou a dobrodružstvím. Když jsme vešli branou, naskytl se nám pohled na několik velkých budov a všude okolo, kam až oko dohlédlo, se ve stínech stromů krčily dřevěné chatky. Hned jsme ho poznali, v modrých kalhotách a šedé bundě s pohledem, v němž se zračilo nesčetně prodělaných bitev. Bitev, v kterých jsme se utkali nebo stáli bok po boku. Před námi stál slavný Denim... A tak se naše čtyřka zkompletovala. Denim, Kedlub, Peroxid a Teovan. Čtyřka, která se měla výrazně zapsat do historie nadcházejících událostí.
Po přivítání jsme se vyrazili ubytovat. Denim polevil v ostražitosti a šlápl do louže. Tato past byla jedna z těch zákeřnějších pastí, na zhotovení bylo potřeba dokonce dvou elementů – zemského a vodního. Byla to typická past tohoto kraje. Louže byla dost hluboká, naštěstí se zkušenému parťákovi podařilo rychle uskočit, ale přesto mu voda vnikla nepříjemně do boty. Nedalo se nic dělat, museli jsme pokračovat a až teprve v chatce bylo možno převlíknout si mokrou ponožku
V chatce nás však čekalo nepříjemné překvapení. Číhal tam na nás obří pavouk. V průměru mohl dosahovat úctyhodných 5 centimetrů. Naštěstí to nebyl magický pavouk. Dobře si vzpomínám, jak kdysi na prvním soustředění vyprávěl Gadael o magickém pavoukovi, jehož průměr těla bez nohou byl větší než jeho celkový průměr i s nohama.(2) Ah Gadael... Kde je mu asi dnes konec... Hrdina starých časů, kterého pak očarovala mocná čarodějka Eleanor... Ale to je úplně jiný příběh... Tyhle potvory mám rád snad ze všech tvorů nejmíň. Myšleno pavouky, čarodějky mám naopak rád. I když nás pavouk napadl, přesto jsem mu nechtěl brát život, pokud by to nebylo nezbytně nutné. A tak jsem ho nejprve zkoušel vyhnat pomocí papíru s mapou tábořiště, přistrčil jsem mu mapu k hlavě a ukazoval na místo, kde jsme my a kam má utéct, pavouk však na mé výzvy nereagoval a odskakoval od mapy pryč. Jednou mi málem skočil na ruku, ovšem já jsem udělal půlobrat a rychle ucouvl. Bylo mi jasné, že by další boj papírem s takovou příšerou mohl být nebezpečný a tak jsem tasil ramínko. Pomocí ramínka se mi nakonec povedlo pavouka vyhodit ven. Bezpečí... Konečně v bezpečí...
Někdo se o naší přítomnosti musel dopředu dozvědět a evidentně mu nebyla po chuti. Ale proč? Nebyli jsme snad v tomto kraji pouze na přátelské návštěvě? Musíme být ve střehu…
Po krátkém odpočinku jsme se vydali na obhlídku kempu. K jídlu na výběr toho moc nebylo. V Doksech jsme v otvírací době nestihli trh, tam jsem chtěl koupit ovoce a zeleninu a tak jsem si musel dát nevitariánský guláš. Byl dobrý, ale energie z něho moc nebylo. Po jídle jsme se přesunuli na venkovní terasu, kde hrála skupina Bardů melodické písně. Místo bylo plné statečných dobrodruhů a cudných dam. Všimli jsme si, že nás od nedalekého stolu sleduje skupina čtyř žen. Vytanula nám v mysli myšlenka, zdalipak ladné dámy nemají nějaké skryté důvody a zdalipak nejsou zapleteni do případu s pastí a pavoukem. Druhá možnost, ne méně pravděpodobná byla, že jsme se jim prostě jen líbili. Každopádně strach jsme neměli, všude okolo bylo plno lidí a pokud by dámy měly nějaké skryté úmysly, těžko by je mohly uskutečnit před tolika očima. Během večera jsme popíjeli, povídali a hráli tréninkově čtyřhry. Nutno podotknout, že Kedlub s Peroxidem mě a Denima dost přehrávali. Také k nám přišly nějaké dívky v sexy reklamních šatičkách, které nás chtěly přetáhnout ke konkurenci. My jsme však na takovéto laciné svody nedali a zůstali v krčmě. Byl to zábavný večer, v časných ranních hodinách jsme už byli unaveni a tak naše kroky vedly na lože, trochu nabrat síly na následující náročný a vzrušující den.
Tržiště bylo rozlehlé a každý z nás tu našel co hledal. Po snídani jsme vyrazili denimovým povozem k hradu Bezděz. Bezděz je jeden z nejznámějších českých hradů. Ve třináctém století zde byl vězněn pozdější král Václav II se svou matkou Kunhutou. Říká se, že je zde ukryt poklad. Ostatně stejně jako se to říká téměř o všech hradech. Poklad náš cíl tentokrát nebyl. Povoz jsme nechali pod horou a zbytek cesty šli po svých. Po lesní pěšině obklopeni zelení stromů. Dokonce se mi zdálo, že jsem za jedním z nich zahlédl dryádu. Cestou jsme míjeli různorodé poutníky, i oni chtěli spatřit tuto téměř nedobytnou pevnost.(3) Denim zatím dostal rýmu a na nádvoří si musel koupit kelímek teplého čaje. Jak poznamenal Peroxid, Denim je správný programátor, jen co vyleze na čerstvý vzduch, nemůže dýchat.
Hrad má skutečně své kouzlo. Kedluba okouzlil nejen hrad ale i místní průvodkyně. Vskutku byla roztomilá. Po prohlídce jsme si s ní a její kolegyní dali soukromý výklad, bohužel musím uznat, že jsem nás během zajímavého rozhovoru odstřelil na první pohled nevinně vypadající poznámkou. A tak se na konci v Kedlubových očích zračil zmar a smutek. Průvodkyně 1: „Kolik je hodin?“ Průvodkyně 2 se podívá na ruku s hodinkami, kde hodinky nemá: „Hodně.“ Průvodkyně 1 „Tolik? Tak to už musíme jít.“
Na hradě stojí za povšimnutí především věž a hradní kaple. V kapli na místě dřívějšího oltáře lze pocítit silnou pozitivní energii.(4) Z vysoké věže Bezdězu lze pozorovat široké daleké okolí. Pokud je jasno, lze dohlédnout opravdu daleko. My jsme měli štěstí, že byla mlha, takže jsme viděli akorát bílou pěnu všude okolo. Pak ale začal dout spřátelený vítr a dopřál nám úžasného pohledu. Mlhavé peřiny se znenadání začaly protrhávat a poodhalovat nám všude okolo okna. Tu do dalekých lesů. Tu na louku kde se pásla rodinka jelena se srnkou a malými srnčátky. A tu poodkrývalo hladinu jezera, kde vítr hravě vytvářel vlnky na klidné ploše zrcadlové hladiny, zdánlivě chaoticky. Ale moudrý poustevník na břehu došel konečně k poznání a viděl, že hladina, vlnky i vítr spolu promlouvají řečí světa a že skrz tuto řeč promlouvá duše světa. A tato duše světa má svůj skrytý řád a protože i duše světa promlouvá s duší vesmíru, tedy řád má i celý vesmír.
Jako bychom se ocitli na magické věži plné portálů do různých světů. Jako by ptáci kroužící kolem věže, okamžitě mizející pro průletu těmito portály, chtěli naznačit – stačí jen vstoupit – Nemohly se mi nevybavit některé detaily z knih, které jsem o podobných portálech četl.(5) Během chvíle všechna mlha zmizela, už zbylo jen pár malinkých míst kouře, kde ještě zbytky mlhovinového oparu odolávaly rozjařenému větru, podobně jako kdesi v trpasličích městech, kouř z dýmek statných trpaslíků, odolává i přes argumenty o škodlivosti kouření. Naskytl se nám pohled na nádhernou okolní krajinu. Už tam nebyly srnky ani vlnky na hladině, byla jen všeobjímající jednota přírody.
Před hradem parťáci různě pobíhali a já nedaleko spatřil něco blýskavého. Šel jsem se podívat blíž a na palouku spatřil podivnou bytost, čarokrásnou v průsvitných šatech, vyzařující oslepující světlo. Cítil jsem radost, euforii a hluboký mír. Byla to víla, jež byla pověřena, až se naplní čas, předat mi amulet ve tvaru packy. Tento amulet byl podle jejích slov kouzelný. Proč právě já mám dostat amulet a jaký čas se naplnil? To se prý brzy dozvím. Požehnala mi, rozloučili jsme se a zmizela.
(1) Zápas Česko vs. Polsko (23,5 : 40,5) se nakonec odehrál až 2. dubna 2011.
(2) Viz deníček ze soustředěních.
(3) Hrad byl od založení ve 13. století mnohokrát obléhán, ale dobyt byl poprvé až v roce 1621.
(4) Kaple byla původně zasvěcena archandělu Michaelovi, ale později byla přesvěcena Panně Marii.
(5) Portál z Tor Lara (Immanuel Benavent), Magie Staršího Lidu (Geoffrey Monck), Teorie a praxe teleportace (Nina Fioravanti), Brány tajemství (Ransant Alvaro)
Diskuze k článku
| [ reagovat ]Teovan | 1.9.2011 - 9:55 Děkuji všem za kladné ohlasy :-) |
| [ reagovat ]PV | 1.9.2011 - 12:33 Re: jo, už dlouho jsem se tak nenasmál. Je to určitě vtipnější, než článek "Spolupráce s MALL.cz" |
| [ reagovat ]Eleanor | 31.8.2011 - 22:24 jak jsem zacala cist, bylo mi hned jasne, kdo to pise :) hezka prace! a carodejky bys skutecne mel mit spis za pratele, nez nepratele ;) |
| [ reagovat ]Ked | 31.8.2011 - 22:22 Respect brotha! Sapkowský by byl hrdý;) |
| [ reagovat ]G | 31.8.2011 - 13:15 super :) konecne nekdo kdo nebere magickeho pavouka na lehkou vahu! |
| [ reagovat ]Denim | 31.8.2011 - 9:16 :) |
| [ reagovat ]Ales | 31.8.2011 - 8:34 uzasne vypraveni :-)), pred nastavajici velkou vizitou jsem se pobavil, pote me uz smich prejde... |
| 1 |
