Rozhovor s Martinem Muzikou
Martin "Martez" Muzika je novopečeným mistrem světa, historicky prvním z českých luhů a hájů, a to je skvělá příležitost pro to, aby ho Vladimir "Bano" Nipoti vyzpovídal!
Martine, nejprve gratuluji k historickému úspěchu – jako první Čech jsi zvítězil na mistrovství světa. Jaké jsou tvé pocity po cca 3 týdnech?
Smíšené. Po návratu zpět do reálného života jsem se ještě nezregeneroval, neboť samotné mistrovství světa stálo hodně sil, a to se projeví vždy v následujících týdnech. Samozřejmě, postupně mi dochází, co se mi povedlo a jaký úspěch jsem přivezl zpět do České republiky. Už jen ten pocit, že můj úspěch dokazuje kvalitu českých hráčů na světové úrovni, která byla dost snižována, je super.
Jak sis užil atmosféru v Tallinu? V čem to bylo jiné než v Praze před 2 lety? Jak se ti líbilo město?
Atmosféra, až na dva momenty, byla dokonalá. Pěkné prostředí a super lidi vytvořili neskutečnou atmosféru.
Mistrovství v Tallinu bylo určitě jiné v tom, že jsem nedojížděl denně. Hry v kvalifikaci byly delší a náročnější. Dále sportovní den byl posunut na začátek „A“ turnaje a tím se umožnilo oddělit kvalifikaci od samotného finálového turnaje.
Město bylo fajn. Neměli jsme zdaleka tolik času na prohlídku, než jsem čekal, ale díky Qingqing jsem měl možnost vidět část starého města. Nicméně, lepší prohlídku plánuji na listopad, kdy budu mít více času.
Jaké další město či stát bys chtěl v rámci turnaje navštívit?
Zatím to vypadá, že pojedu do Švédska, Turecka, Ruska a možná Číny. Dále mě zajímá Japonsko, kde se vyskytuje hodně renju hráčů a mohlo by být zajímavé vidět zemi, kde piškvorky byly velmi populární v 18. a 19. století.V jednom rozhovoru jsi zmínil, že letošní kvalifikace GQT byl tvůj nejtěžší turnaj. Proč si to myslíš a v čem bylo AT lehčí?
GAT se určitě liší od GQT tím, že hraje každý s každým a není tam riziko, že prohrou vypadneš a ztratíš možnost se utkat s nejlepšími hráči. Dále už na začátku AT víš s kým budeš hrát v jakém kole a zda budeš začínat nebo ne. To ti umožní určitou přípravu a soupeři to ztíží výběr zahájení. Nemohu zapomenout na rozložení her, kdy v GQT jsem dohrál hru a už pět minut nato jsem měl hrát další. Navíc si troufám tvrdit, že GQT mělo extrémně silné obsazení. Poměrně malý počet hráčů na GQT (v porovnání s GQT v Praze 2017), byl obsazen velkým počtem silně nadprůměrných hráčů. Pokud to takto půjde dál, bude GQT každé MS těžší, neboť finále se skládá z 12 hráčů, ale GQT může obsahovat i desítky hráčů, kteří se mohou rovnat hráčům ve finále, ale nejdříve musejí projít těžkým turnajem, který nemusí dopadnout dobře kvůli detailům, jako je jedno špatně zvolené zahájení či jeden slabší tah v nesprávný moment. Z tolika hráčů projde jen pět nejlepších, nebo lépe řečeno šťastnějších. Z toho důvodu je dobré mít národní místa, aby top čeští hráči měli jistotu, že se budou moci utkat o nejlepšího hráče světa a neztrácet možnosti kvalifikací.
Kromě hry s Gergem a Ilyou Katsevem, jaké další hry bys označil za důležité ve finále?
Popravdě, když si člověk projde všechny hry, tak zjistí, že každá z nich byla aspoň trochu důležitá a potřebná k prvnímu místu. Třeba hned první hra proti Peroxidovi byla extrémně důležitá, neboť mi pomohla nastartovat neskutečnou cestu a mít za sebou jednoho ze tří největších favoritů. Následovala druhá hra proti Zukolemu, která ukázala moje silné a slabé stránky dokonale. Tím jsem zakončil první den, kdy jsem měl za sebou 2 z 5 nejtěžších soupeřů. Druhý den byl neskutečně těžký, neboť jsem ani v jedné hře nezačínal. Obě hry jsem měl prohrát, ale po přežití pasáží, kdy soupeři měli výhru/výhodu jsem prokázal svůj styl a ukázal, jak málo stačí, aby z výhry byla prohra. Třetí den se ukázal jako nejtěžší ze všech. V dopolední hře jsem začínal proti Martinovi Hobemagimu a po sérii chyb a špatných rozhodnutí jsem z výhry dokonvergoval až k prohře. Odpolední hra proti Gergovi, díky dopolední prohře, byla o to zajímavější, neboť další prohra by mě odsunula až na čtvrté místo za dva hráče, kteří mě porazili a Zoliho, který mě čekal v desátém kole. Nemohu nezmínit, jak důležitá hra proti Gergovi byla po konečném součtu bodů. V té hře jsem se dvakrát špatně rozhodl a z nevýhody jsem daroval Gergovi X možností, jak vyhrát. Samotný závěr hry pak ukázal, jak snadno se dá prohrát. Následující dva dny se vždy hrálo jen jedno kolo a pokaždé bylo nesmírně důležité vyhrát, abych udržel první místo. Poslední dva dny mi už uhráli soupeři, ať chybami proti mně nebo poražením favoritů jako byl Zoli nebo v předposledním kole nečekaně Zukowski, který byl poslední možný hráč s možností mi sebrat první místo.
Kdo jsou nejlepší hráči na světě a jaké jsou jejich silné stránky?
Mezi nejlepší hráče na světě určitě patří Gergö Tóth s jeho schopností koncentrace a super silnou teorií, kde je vidět podpora a práce s programy v přípravě. Dalším maďarským hráčem, který patří mezi top hráče, je rozhodně Rudolf Dupszki. Trojici maďarů pak uzavírá Zoltan “Zoli” Laszlo, který má velké kvality, ale taky velké slabiny oproti Dupszkimu a Gergovi. Od Rusů pak Osipov, který má zvláštní styl, kdy nehledá nejlepší možný tah v dané situaci, ale nejtěžší tah v dané situaci pro soupeře. Pak je tu Pavel “Kedlub” Laube, který má, stejně jako Dupszki, oblibu hrát rohy a jak sám říká, cítí se pak „jako ryba ve vodě“. Dále pak skupina zkušených hráčů v čele se Štěpánem “Peroxidem” Tesaříkem.
Na závěr pak ještě já, ale silné stránky nemá cenu jmenovat, neboť mám často pocit, že si své stránky uvědomím, až když mi je někdo řekne a z toho plyne, že je lidé znají dříve než já sám.
Jaký je tvůj pohled na situaci piškvorek v ČR, a případně ve srovnání s ostatními státy?
Poslední dobou to není moc slavné. Hráčů je málo ve všech zemích. U nás je hra známá hlavně z řad studentů, kteří ji hrají na čtverečkovaných papírech pod lavicí. Nicméně to dává hře trochu horší jméno, neboť si pak všichni při jméně piškvorky vzpomenou na čtverečkovaný papír a nevědí, jak moc je hra odlišná od her pod lavicí.
Polsko a Maďarsko jsou na tom ještě hůře než my, ale Rusko a Estonsko se nacházejí úplně někde jinde. Tím, že pracují už s malými dětmi si zajišťují udržování pozornosti a získávají lidi, kteří u hry zůstanou nebo se k ní vždy vrátí. Umožní jim to zvětšit základnu, která má až několik stovek lidí.
Myslíš si, že tvé vítězství je výsledkem rozvoje piškvorek v ČR nebo pouze výsledkem tvé osobní přípravy a tvrdé práce?
Neřekl bych, že je to výsledkem rozvoje piškvorek v ČR, ale ani pouze výsledkem mé osobní přípravy nebo tvrdé práce. Mé vítězství bylo součtem všech částí. Ať to byla příprava, zkušenosti z odehraných turnajů, lepší prostředí nebo třeba dohled Peroxida, který má velkou zásluhu na mém vítězství. Dále na to měla vliv kvalifikace a kdo se dostal z ní do finále.
Co by sis chtěl na své hře ještě vylepšit? Je něco, čeho bys chtěl v piškvorkách dosáhnout a vyhrát?
Určitě bych chtěl vyhrát Czech open a TGWC, ale pokud možno s co nejvíce týmy a ideálně obsazeným z mnoha zemí. Nicméně, to je jen sen.
Na své hře bych chtěl určitě změnit svůj přístup a vše okolo hry, které s tím souvisí. I přesto, že jsem vyhrál, tak mám obrovské mezery, hlavně v soustředění, pečlivosti a klidu při hře.
Co bys doporučil začínajícím hráčům, jaké jsou tvé tipy na zlepšení hry?
Určitě bych jim doporučil hrát hru tak, aby je co nejvíce bavila. Neboť samotnou hrou si rozvinou své schopnosti, které uplatní v běžném životě.
Tipy na zlepšení hry? Těch by pár bylo, ale mohou hru dost ztížit nebo dokonce i otrávit. Nicméně, hlavní je mít „plán“, jak ráda říká QingQing. Pod tím plánem si představuji například to, že vím nebo tuším kam soupeř bude hrát. Díky tomu už mám připravený následující tah, který samozřejmě musím ověřit v danou chvíli znovu (neboť v době kdy jsem tah vymýšlel, tak na desce chyběly minimálně dva kameny). Tato myšlenka se dá opakovat, a tak v danou chvíli máte v hlavě sekvenci tahů, které očekáváte na desce a tomu se pak dá říkat zajímavý plán. Určitě se to hodí i pro swap2, kdy si představíte sekvenci tahů, které byste chtěli mít na desce a udáte hře směr. Sice se může stát, že se dostanete mimo správnou teorii, ale soupeř nezná váš plán a může narazit na situaci, kterou neočekával a velmi snadno se může prohraná hra změnit ve vaši výhru.
Co tě nejvíce baví na hraní piškvorek?
Určitě mě baví hrát jen tak pro radost, přemýšlet nad pozicemi, stavět, vymýšlet nová zahájení a řešit různé věci kolem samotných piškvorek. Čím déle hraji, tím více se přesouvám od samotného hraní k dalším možnostem. Samotné hry při turnajích mě stresují a dříve mi to bylo hodně nepříjemné, ale poslední dobou to přidá adrenalin a hra má úplně jiný náboj. Když se dostanete do situací, které rozhodují, jako bylo třeba teď na MS v Estonsku, tak vnímáte vše úplně jinak a pak si uvědomím, že mě to vše baví, neboť mi zůstanou vzpomínky spoustu let.
Pokud by někdo chtěl s tebou zahrát, jak to může udělat?
Je několik způsobů. Určitě mi může napsat na facebooku, email nebo na piskvorky.net. Preferuji hrát na desce, ale kvůli vzdálenostem jsem ochoten hrát i na herně piskvorky.net.
Další možností může být i pozvání do školy, kde bych hru ukázal a zahrál si se všemi, kdo by měl zájem. Určitě je taky možnost přijet na živý turnaj a zahrát si se mnou tam, neboť stále jsem stejný jako před 10 lety a rád si zahraji i mezi jednotlivými koly turnaje.
Děkuji za rozhovor a přeji mnoho dalších úspěchů!
Diskuze k článku
| 1 |
