Z dárce bodů vícemistrem republiky
Jak se i přes opakovaný turnajový neúspěch může při zachování trpělivosti, tréninku a chuti uspět konečně dostavit vysněné zadostiučinění v podobě zisku třetího místa celkově, resp. druhého místa na mistrovství ČR v piškvorkách za rok 2022.
Během posledního roku jsem se zúčastnil čtyř turnajů. Czech Open 2021 – nula. Deskohraní – jedna. Fishpárty – nula. Brnocup – nula. Takhle hrozivě vypadal můj bodový zisk proti ustáleným hráčům figurujících v žebříčku. Dopadl jsem téměř vždy jako sedláci u Chlumce.
Jmenuju se Piggi a toto byl úvod plný zmaru.
I přestože jsem na živých turnajích nikdy nedocílil žádného velkého úspěchu, obrážel jsem je s radostí. Každý si mě namazal na chleba a já vypadal jako parabolické máslo mého spolubydlícího, který ho nožem nabírá od prostředka. Značně deformované, ale stále svěží. Já však tušil, že jednou budu tak krásný, jako moji zkušení soupeři, kteří byli jako ta malá, roztomilá máslíčka dostupná na hotelové snídani. A tak se červenec s Pardubicemi sešel a bylo tu opět mistrovství České republiky.
Dal jsem si sraz s Gregim v Praze na Hlaváku. Strategicky jsem zaujal postavení pod eskalátory mezi výstupy z metra jedoucího od Hájů, abych zvýšil pravděpodobnost rychlého setkání – a vyplatilo se. Gregiho jsem ihned potkal a vyrazili jsme směrem k nástupišti. Odtud nás Valašský expres odvezl na pardubické nádraží, z něhož jsme se dopravili na ubytování v domově mládeže Dukla. Při příjezdu k němu k nám dolehly líbezné zvuky dechového orchestru koncertujícího pro posluchače z řad obyvatel místního domova seniorů. První překážkou však byla dáma na recepci, která po nás požadovala jakýsi voucher, který jsme nevlastnili. Gregi ji však dokázal ošálit svým šarmem, a tak nám bylo odpuštěno.
Na pokoji jsem byl s kluky s Brumova – Pepikem a Fojtmanem. Jelikož byli krapet rychlejší než já, zbyla na mě postel, u níž nebyla zástrčka s napětím 230 voltů. Po vybalení věcí ze zavazadel jsme se s Gregim vydali směrem k bowlingovému baru Dubina, kde na nás již kromě Pepika a Fojtmana čekal i Peroxid a Maďaři z rodu Kamárasů. Velice jsem v tu chvíli truchlil, že nestihnu zhlédnout právě běžící dva díly Chalupářů. Utěšila mě však sklenice Kozla 11°. Za chvíli se k naší skupince přidali i hosté z Estonska a Polska. Během bowlingu došlo k neskutečnému vývoji Georga-Rometa Topkina, který začal první hru třemi žlábky, avšak ve hře druhé se blýskl neskutečnými šesti striky a drtivě zvítězil. Pak jsme se odebrali ke stolům kulečníkovému a fotbálkovému, které nám poskytly zábavu po zbytek večera. Jen jsme trochu nedomysleli, že ubytování je vzdálené 5 kilometrů a jízdní řád místní MHD není k nočním individuím zrovna přívětivý. A tak jsme si vzali taxíka modelu dodávka.
Druhý den ráno jsme se pěšky vydali směrem ke hracímu místu. Cestou jsem v supermarketu vybral zbylé sýrové šneky. Jak by řekla paní Jarmila z AZ-kvízu – všechny jsem je vymačkal. Po příchodu do kongresového centra jsem se se všemi pozdravil, zaregistroval se, pomohl připravit desky, kameny a hodiny. V duchu jsem doufal, že mým soupeřem bude nějaká ustálená lamka, jako třeba Pepik, abych se sám mohl konečně stát ustáleným hráčem.
Je rozlosováno. Mým soupeřem pro první kolo byl Jiří Hodan. Pro mě zcela neznámý hráč, avšak ustálený, takže jsem nevěděl, co mám očekávat. Podle jeho výsledků z některých předchozích turnajů jsem usoudil, že bych měl být papírovým favoritem, ale nijak výrazným. Položil jsem schéma, nad kterým se soupeř zamyslel asi 20 minut. Poté si vybral bílé, což mě potěšilo, jelikož jsem si ve schématu věřil. Jeho třetí bílý kámen mě nepřišel úplně ideální, tudíž jsem se vydal zaútočit a zhluboka si oddechl. Hru jsem po několika tazích vyhrál a radoval se z ratingu.
Ve druhém kole byl mým soupeřem Čerok. I přesto, že se jedná o velice kvalitního soupeře, dokázal jsem ho na několika předchozích turnajích velmi potrápit, ba i zvítězit. Čerok položil středové zahájení, a tak jsem svými prsty uchopil dva kameny odlišných barev. Položil jsem swap2 a Čerok si celkem rychle vybral bílé. Hra byla velice náročná a vyrovnaná, sebemenší chyba dostane toho druhého na koně. Čerok se snažil postupně vytvořit lepší pozici a já úspěšně blokoval. Během hry jsem na Čerokovi zpozoroval, že je velice nervózní a několikrát odběhl na záchod. Partie byla opravdu náročná a vysilující. Oba jsme se dostali do časové tísně a Čerok stupňoval svůj útok. Na hodinách zbývaly už jen sekundy a Čerok byl bezradný. Všechny jeho útočné snahy byly marné. To vyústilo v pozici, která pro mě byla velice pohodlná. Po pár tazích jsem zahrál jednoduchou výherní kombinaci a zvítězil. V tuto chvíli jsem si začal věřit, že tento turnaj pro mě bude úspěšný.
Následovala krátká pauza na oběd, během níž jsme se s kluky z Brumova rozhodli navštívit KFC, které nebylo úplně za rohem. Cestou jsme potkali malého (asi pětiletého) hocha s maminkou, který nás suverénně položil větou – „ Dobrý den, já vás zabiju.“ Měli jsme opravdu naspěch, jelikož jsme se obávali, že třetí kolo začne bez nás. Po příchodu už na mě u stolu čekal Gregi. Položil jsem jedno ze svých schémat a Gregi reagoval přiložením dvou dalších kamenů. Bohužel jsem si vybral očividně horší barvu a nezahrál úplně ideálně svůj třetí bílý kámen. Hra byla prohraná vlastně již od začátku, pouze jsem se snažil prohru oddálit. Tahle hra se mi vůbec nepovedla, tak jsem na ni raději rychle zapomněl.
Do čtvrtého kola mi byl přiřazen velice zajímavý soupeř z Estonska – Georg-Romet Topkin. Věděl jsem, že tato hra je klíčová pro můj další vývoj v turnaji. Topkin zvolil rohové zahájení a já si vybral černé. Jeden z jeho prvních tahů jsem shledal trochu odvážným, tak jsem se snažil započít rychlý útok u stěny. Ten se mi ale příliš nevydařil a lehce jsem se utemoval. V tu chvíli jsem byl ve špatné pozici, kde Topkin měl prostorovou výhodu. Já se však nevzdal a zvolil zázračné blokovací tahy, které mě postupně zázrakem dostaly do mnohem lepší pozice. V jednu chvíli byl Topkin zoufalý, když nevěděl kam hrát. Nad tím tahem strávil asi 25 minut a já se dostal do veliké časové výhody. Na mých hodinách bylo asi 18 minut, na jeho minuta jedna. Deska se začala pomalu plnit kameny a já doufal, že ještě někde vykřesám výhru. V samém závěru si Topkin v časové tísni nevšiml skrytého VCF uprostřed změti kamenů. Ta výhra byla doopravdy krásná, jelikož v ní hrály hlavní roli kameny z mého neúspěšného útoku ze začátku hry. Po této hře jsem měl ohromnou radost. Po prvním hracím dni jsem byl na průběžném třetím místě, což bylo v takovéto konkurenci naprosto úžasné. Zároveň jsem však myslel na to, že všechno se rozhodne až zítra.
Sobotní večer se rozhodně nenesl v duchu nějaké poctivé přípravy na další den. Šli jsme na společenský večer u vypuštěného koupaliště Cihelna. Tam jsem začal tím naprosto nejdůležitějším – výbornou klobásou s chlebem a hořčicí. Když se začalo schylovat k pozdějším hodinám, dal jsem se do řeči s estonskou ekipou, která měla v plánu vyzkoušet všechen originální český alkohol.
Hobe s Annou mě pověřili nelehkým úkolem – najít Topkinovi dívku na zbytek večera. O to těžší úkol se jednalo, když všem, kteří se srotili u vyhrávající hudby bylo buďto 15, nebo 50. Topkin se odvážil zvednout a zamířil si to nečekaně ke stolu, u něhož seděl pán středního věku hrající backgammon. Topkin ve hře pána obral o 600 korun, poté odešel na toaletu a po půl hodině se z ní vrátil s nějakým klukem. Poté jsme se vydali směrem k ubytování, které však ani dnes nebylo zrovna blízko. Cestou jsme narazili na elektrické koloběžky a Madli mě přemlouvala, ať se svezu taky. Byl jsem lehce skeptický, ale nakonec jsem přikývl. Musím říct, že se asi budu nechat přemlouvat častěji. Jízda nočními Pardubicemi byla naprosto parádní. Díky Madli!
Druhý den jsem se probudil překvapivě úplně svěží, plný energie. Opět jsem vymačkal sýrové šneky v Bille a byl připraven na zdolání mého dalšího soupeře – zkušeného Angsta. Zahájil jsem schématem a Angst odpověděl swapem2. Vybral jsem si černou barvu a hru od začátku kontroloval. Až nevěřícně jsem koukal na bílé kameny, které neměly žádnou pořádnou možnost útoku. Angst se zuby nehty snažil vykouzlit alespoň nějaký útok, ale jeho snahy byly marné. Postupem času jsem se dostal do velmi dobré pozice a Angsta pokořil. Byl jsem až překvapen, jak snadno a s přehledem jsem hru vyhrál.
V šestém kole na mě čekal další těžký soupeř – předseda federace Peroxid. Soupeř zvolil středové schéma, na které jsem odpověděl swapem2. Po prvních pár tazích mi moje pozice připadala celkem zajímavá, avšak Peroxid mi jedním ze svých tahů postavil zpět nohy na zem. Hru jsem začal rychle ztrácet. Neměl jsem moc možností dalšího rozjezdu, a tak jsem zvolil variantu all-in. Věděl jsem, že mi nezbývá nic jiného, než zavelet plnou parou vpřed a zahájit totální útok. Ať jsem koukal, jak jsem koukal, všechny možné útočné tahy vedly do cutu. Do poslední chvíle jsem se však nevzdával a houževnatě bojoval, ale marně. Peroxid si v klidu dokráčel k výhře jednoduchou výherní kombinací.
Do posledního kola mi byl nalosován jeden z historicky nejlepších českých hráčů – Kedlub. Během obědové pauzy jsem přemýšlel, jaký swap mám zvolit. Bylo mi jasné, že v této hře jde o všechno. Moje případná výhra by znamenala pódiové umístění a obrovský osobní úspěch. Jako zahájení jsem nakonec zvolil svůj specifický "skoro-rožek" i5-l4-n5. Kedlub volí černé a drama o bednu začíná. Jeden jediný špatný tah a následky mohou být fatální. V prvních tazích jsem dle mého názoru držel s Kedlubem tempo, každý tah jsem pečlivě zvažoval. Byla to urputná bitva od začátku až do konce. Kedlub rozjel v blízkosti rohu zpočátku nenápadný, nicméně velice nebezpečný útok. Značné množství času jsem strávil přemýšlením, zda jeho diagonální trojku blokovat zespoda, nebo shora. Zavřel jsem oči a rozhodl se definitivně pro spodní blok. Následoval Kedlubův útočný tah, který sice nevytvářel trojku ani čtyřku, ale několik různých výherních kombinací. Zbyla ve mně jen malá dušička. V tu chvíli jsem byl přesvědčen, že mé naděje jsou u konce. Přesto jsem dokázal vymyslet jeden dosti zvláštní obranný tah, o kterém jsem si myslel, že Kedlubovu výhru ještě trochu oddálí.
Kedlub se zamyslel. Myslel a myslel, pak zrudl, položil si hlavu do dlaní a po chvíli opět zbělal. Pozice plná černého kamení… ale kde je výhra? Byla tam? Na tu otázku doteď neznám odpověď. Kedlub zkoušel rozvíjet útok. Dá se říci, že v tu chvíli vlastnil i prostor. Zakoukal jsem se pozorněji do pravého spodního rohu, kde bylo seskupeno pár bílých kamenů. Tu pozici jsem pozorně prohlédl, protože jsem věděl, že tam se může skrývat moje poslední naděje. Ve správném pořadí jsem zahrál několik tahů, které vytvářely náběh na moji výherní kombinaci. V tu chvíli Kedlub zvolil odvážný blok, kterým si chtěl vylepšit svoji pozici. Koukl jsem ke spodní stěně a viděl svoji vítěznou kombinaci. Párkrát jsem ji s podivem ještě zkontroloval, jelikož jsem si myslel, že to není možné. Něco mi musí unikat. Neunikalo. Zahrál jsem první kámen této kombinace, Kedlub mi podal ruku a pogratuloval k výhře. Na tu hru nikdy nezapomenu.
Napjatě jsem čekal u notebooku s průběžnými výsledky, než byl dohrán poslední zápas. A bylo hotovo. Bronz z Czech open a stříbro z MČR. Díky pomocnému koeficientu jsem odsunul Peroxida na čtvrté místo. Přijal jsem gratulace od všech přítomných. Přede mnou se umístili pouze Gregi a Martin Hobemagi. Popravdě jsem se na bedně mezi nimi cítil dosti nepatřičně. Jako bonus jsem vyhrál plechovku plnou teplého chmelového moku.
Se všemi jsem se rozloučil a spěchal s Pepikem a Fojtmanem na vlak do Brna, kde přede mnou stála další výzva – juniorské mistrovství světa, ze kterého jsem si taktéž odnesl skvělou stříbrnou medaili.
Chceš mě vyzvat? Na příštím turnaji se těším i na Tebe!
—Matěj "Piggi" Holub, Loděnice
Diskuze k článku
| 1 |
