Příběh o jednom žampionátu (5/5): La finale numéro trois et adieu!
Turnajová epopej o MS 2009 z pera Pavla Laubeho. Tvrdým nakladatelským zásahem rozdělena na 5 dílů, přeji pěkné čtení!
Druhý den tedy nerozhodl. Tři vedoucí hráči měli po pěti bodech se vzájemnými prohrami a doufali, že je rozsoudí poslední kolo v pátek ráno. Situace přitom vypadala tak, že pokud všichni zvítězí, budou mít na konci stejně bodů i stejné koeficienty.
Přes noc jsem ze sebe oklepal splín posledního zápasu a ráno jsem byl rozhodnut udělat vše, co je v mých silách, pro titul (a zbytek nechat osudu). Můj poslední soupeř byl Tchajwanec Lu, velké překvapení turnaje, který ke svým dvěma úvodním výhrám přidal ještě bod nad Zukowským a tři body mu nakonec překvapivě bohatě stačily na 4. místo (mezi 4. a 3. místem tak byla propast celých 3 bodů!).
Konečně jsem také jednou otevíral a rozhodl jsem se tuhle možnost využít v posledním zápase naplno. Zahájení 1-l3, 2h12, 3g6 patří k mým oblíbeným, soupeřova znalost teorie se téměř jistě rovnala nule. Očekával jsem nicméně, že Lu použije swap2 a zahájení úspěšně vybalancuje. Přesto z toho pro mě i v takovém případě plynula výhoda výběru barvy i množství času, které Lu na nalezení vhodných tahů musel vypotřebovat.
Stalo se jak jsem čekal. Swap2, který soupeř vymyslel, se zdál být velmi povedený. Nakonec jsem nicméně zvolil černé s vědomým, že k třetímu černému je to přeci jen blíž, jak k druhému bílému. A právě spojení všech mých zatoulaných kamenů měla být cesta k úspěchu.
Tahem 6-j6 soupeř jasně nastínil svou strategii, v rohu mi začalo být poněkud těsno. Jeho následný tah 8-l4 se mi však příliš ideální nezdál, a brzy jsem měl před sebou cestu dalšího postupu. Desátý tah byl bílými zahrán rychle, a stejně rychle přišla i má odpověď, po které už začínala vypadat bílá pozice nezáviděníhodně. Za následujících pár tahů se můj plán naplnil a po 17-i5 je hra rozhodnuta.
S uspokojením a úlevou jsem vstal od stolu a přijímal gratulace. Svůj díl jsem si splnil, teď už záleželo jen na tom, jak se se svým partem vyrovnají moji dva soupeři. Pokud ztratí bod Arczi, budu šampiónem, pokud Attila, zvedne pohár nad hlavu Tamiola. Rychle jsem překontroloval ony dvě partie, Gergö zatím úspěšně Arczimu vzdoroval a partie vyhlížela na remízu, o Attilově výhře jsem vesměs nepochyboval. Šel jsem se projít na vzduch.
Po návratu jsem pocítil pachuť kyselosti. Vyčerpaný Gergö nakonec partii zakončil sérií nešťastných chyb a stalo se tak to, co si nikdo z nás nepřál. Stejné body, stejné koeficienty, co teď? Náš společný návrh na dělené první místo byl organizátory velmi rychle smeten ze stolu, muselo se rozhodnout, a to jakkoli. Dle regulí se měly hrát tři dodatečné blitz hry, jejichž časový limit byl nakonec určen na 20 minut. I započalo se hrát. První byli na řadě mí soupeři, na stole se objevilo opět Arcziho schéma a brzy na to také zvítězil.
Mé dvě následující hry byly k uzoufání podobné, limit 20 minut byl pro mě jako studená sprcha. Z počátečních dobrých pozic (cestou jsem přehlédl i svoji výhru proti Tamiolovi) jsem se dostal do časových potíží, které nakonec rezultovaly v hloupé chyby a prohru. Zůstalo mi tak jen hluboké zklamání (které se naštěstí rozplynulo ještě před závěrečnou poturnajovou veselicí).
Jak zhodnotit celé finále, popřípadě moji účast v něm? Se třetím místem přirozeně spokojen být nemohu, ambice jsem měl už od začátku vyšší (troufalost, řeknete si možná). Na druhou stranu 6 bodů ze sedmi partií je pro mě veliký úspěch, se kterým jsem snad ani nepočítal. O to pak pro mě cennější mým pocitem ze hry, kterou jsem oněch šesti výher dosáhl.
Celý turnaj mě však velice zaskočil propastí, jaká se nakonec utvořila mezi prvními třemi a „zbytkem světa“. Nepočítal jsem sice, že by do boje o titul nakonec mohl promluvit někdo jiný než Attila či Arczi, ovšem suverénnost, s jakou sbírala první trojice body, nakonec překvapila jistě nejen mě. Výsledkem tak byla nejen ve světě piškvorek nevídaná závěrečná rovnost, ze které nakonec vyšel vítězně Artur Tamiola, kterému se tak zúročila jeho skvělá předturnajová příprava.
Závěrem nezbývá než doufat, že jsme nebyli svědky posledního mistrovství světa v této hře, a že to příští za dva roky přivítá ještě více hráčů a nabídne ještě napínavější partie. Potenciál na to má gomoku totiž více jak dostatečný.
Další díly:
Příběh o jednom žampionátu (1/5): La ouverture lyrique
Příběh o jednom žampionátu (2/5): Prélude
Příběh o jednom žampionátu (3/5): La finale numéro un
Příběh o jednom žampionátu (4/5): La finale numéro deux
Příběh o jednom žampionátu (5/5): La finale numéro trois et adieu!
Diskuze k článku
| [ reagovat ]Biz | 31.8.2009 - 8:16 .. goood |
| 1 |
