Blokovat stříbro, útočit zlato?
Ohlédnutí juniorského vicemistra světa Jakuba Fojtíka za loňským juniorským šampionátem 2023.
V polovině července, jak už to bývá zvykem, se uskutečnilo juniorské mistrovství světa v piškvorkách, které pro mne bylo už mé třetí v pořadí. Oproti loňským šampionátům byla letos bohužel účast menší, avšak o známé hráče z předešlých let tu nebyla nouze.
Jedním takovým hráčem je Maksim Metreveli. Hráč, který už mi leží v žaludku delší dobu, jelikož mě loni těsně připravil o bronzovou medaili. Letos jsem si přál, abych ho dostal hned v prvním kole a vše mu vrátil i s úroky. A jak to tak někdy bývá, mé přání bylo vyslyšeno a v prvním kole jsme byli nalosováni proti sobě.
Zahájení mi pokládal on a položil růžek, což pro mne nebylo žádné překvapení, jelikož jsem věděl, že je to růžkař, který hraje jedno zahájení po mamince a druhé po tatínkovi. Docela rychle jsem vzal černé a snažil se pozičně dostat do útoku. Po několika minutách to vypadalo, že mám příležitost se ukázat, jaký jsem útočník, ale pozice byla zrádná a hodně mých útoků mohlo být blokováno pomocí hrany desky. Dával jsem si hodně na čas a snažil se něco vymyslet, ale marně, nic tam nebylo. Musel jsem tedy změnit těžiště hry a snažit se uhrát pozici na druhé straně, ovšem to už měl soupeř znatelnou časovou výhodu. Hrál jsem dost opatrně, ale má pozice se nadále spíše zhoršovala, až to dospělo k závěru, kdy jsem věděl, že tohle nemůžu vyhrát. Zbývala mi minuta času a soupeř tam měl výhru. Odešel jsem tedy od stolu a nechal si vypršet čas. Tento proklatý Rus mi tedy zkazil náladu i letos, ale určitě ještě nepohřbil mé vítězné ambice.
Ve druhém kole turnaje jsem čelil čínskému hráči, s kterým jsem taky měl tu čest hrát i loni, kdy jsem ho porazil v posledním kole turnaje. Opět pokládal zahájení soupeř, tentokrát mi ovšem položil zahájení v renjuistickém stylu, což pro mě byla jasná volba a vzal jsem opět černé, jelikož by se se mnou asi zbytek kolektivu přestal bavit, kdybych vzal bílou barvu nebo položil swap2. V prvních tazích Číňan tahal poměrně rychle, a tak jsme nejspíš hráli teorii, kterou znal. Poté jsem ho však donutil jít do přesahu, čímž jsem ho rozhodil a naprosto jsem přebral tempo hry. Sice to vypadalo trochu kostrbatě, ale hru už jsem si pohlídal. Ve druhém kole si tedy připisuji vítězství.
Na závěr prvního dne mě čekal mladičký český hráč Matyáš Kundrata, proti kterému jsem začínal já. Nechtěl jsem si na něj ještě vyplýtvat má nejsilnější esa v rukávu, a tak jsem hodil zahájení, které je poměrně bezpečné. Tento mladík se proti mně za černé snažil něco vymyslet v růžku, ale naprosto jsem ho zavřel a hru pak rychle a jednoduše vyhrál. Po prvním dnu turnaje mám tedy jednu prohru a dvě vítězství, což stále ještě drží mé vítězné naděje.
Druhý hrací den mě ráno čekal loňský vítěz A kategorie, kterému mám taky co vracet – Xu Zhi Han. Proletěl jsem si pár zahájení, co hraje, ale všechno to byly růžky, což mě nemůže nijak zaskočit. A tak jsem ani dlouho nepřemýšlel a vzal černou barvu, když mi položil jeden z jeho růžků. Hrál jsem to docela opatrně, ale ani on nic drastického nevymýšlel, a tak jsem se pomaličku po malých krůčcích přesouval do útoku a budoval si stále lepší pozici. Zbývalo mi pouhých 20 sekund a viděl jsem, že pozice pro mě vypadá velmi slibně. Díkybohu jsem ten čas využil a našel čtyřtahové VCF. Přestože to nebylo bůhvíco, jsem na sebe pyšný, že jsem tuto hru vyhrál a dodalo mi to elán a nasazení do dalších kol.
V pátém kole jsem narazil na černého koně turnaje – Mikhaila Sidorova, který zatím podával vynikající výsledky, včetně remízy s Kubou Horákem či výhry nad Metrevelim. Výhoda zahájení byla ovšem na mé straně, a tak jsem mu hodil jedno z mých ostrých schémat. Po necelých třech minutách přemýšlení si můj ruský soupeř vybral bílou barvu a zahrál tah, na který jsem rychle odpověděl, jelikož jsem znal teorii. Jeho druhý tah mě ovšem hodně překvapil a musel jsem se zamyslet, než jsem zahrál. Na další tah svého soupeře jsem čekal celých 19 minut. Byla to opravdu ostrá a zajímavá pozice, kterou jsem nikdy nehrál, a tak jsem poté 19 minut přemýšlel i já. Vyklepaný z toho, že by mě mohl bránit přesahem, jsem si nevšiml toho, že jsem tu trojičku klidně mohl zahrát, jelikož by tam neměl pokračování až do konce. Zahrál jsem tedy hodně obranný poziční tah, kterým jsem pozici téměř vyrovnal. Ani jeden z nás už však neměl mnoho času a já jsem udával tempo hry. Házel jsem tam laciné triky a doufal, že jeden z nich musí zabrat, což se taky stalo a tuhle dramatickou hru jsem vyhrál.
Poslední kolo druhého dne jsem věděl, že musí přijít nevyhnutelné, a tj. zápas s Kubou Horákem. Tento můj talentovaný spoluhráč byl obrovským favoritem turnaje, jelikož dva poslední turnaje ve své kategorii vyhrál. I v tomto kole ovšem připadla výhoda zahájení mně. Položil jsem Kubovi další z mých ostrých schémat, které už mám na tomto turnaji odzkoušené z loňska. Nepředpokládám ale, že na něm Kuba předvede takovou komedii jako loni Pepa Holba. A žádné komediální drama se taky nedělo, protože po čtyřech minutách urputného přemýšlení Kuba položil swap2, který by mu náš kouč Martin Muzika určitě pochválil, jelikož to bylo docela v jeho stylu. Takovouhle pozici za bílé hrát rozhodně nechci, a tak jsem si vybral černé a snažil jsem se soupeře blokovat do té doby, než mi přenechá tempo hry. Jakmile jsem tempo získal, snažil jsem se útočit v pravé dolní části desky, avšak mé útoky nebyly na Kubu dostatečně rafinované a bez velikých obtíží je všechny bránil. Věděl jsem, že mám v levé části desky dostatek prostoru přesunout hru tam a pokusit se o něco tam, ale ani jeden z nás už neměl moc času. Zkusil jsem poslední zoufalý útok, který Kuba poblokoval. Věděl jsem, že mám o něco lepší pozici, ale taky znám sám sebe a to, jak dokážu v časovém presu pokazit i daleko lepší pozice, a tak jsem navrhl remízu. Hra tedy skončila remízou a z dnešního dne si odnáším nádhernou nadílku dvou výher a jedné remízy.
Na začátek posledního dne mi los dopřál čínského hráče Shi Yuxuana. Už třetí hru za sebou jsem pokládal zahájení a opět jsem položil schéma, které dobře znám. Alespoň jsem si to myslel. Číňan dlouze přemýšlel, jakmile uviděl zahájení, a já jsem měl co dělat, abych s mírným spánkovým deficitem, který se mi za čas celého turnaje nastřádal, neusnul. Překvapivě vzal bílé a zahrál tah, který mi málem vystřelil oči z důlků. Okolo sedící Kuba a Matěj se na to koukali, jako už bych měl vyhráno. Já ten tah ovšem nepodcenil a začal jsem přemýšlet. Věděl jsem, že spodní větev zahrát nemohu, protože ji brání jednoduchý cut, po kterém bych hru prohrál. Hrál jsem tedy horní větev. Zanedlouho mi bylo jasné, co je soupeřovým záměrem. Dlouho jsem přemýšlel nad jedním tahem, který by bylo moudré zahrát, pak jsem ale bůhvíproč přihlédl k riskantnější větvi, kterou jsem si začal počítat. Dopočítal jsem se k tomu, že když protáhnu čtverku, tak tam soupeř nebude mít VCF a já budu moct pokračovat v útoku. Můj propočet byl mylný, ale k mému štěstí soupeř ten jeho vítězný útok neviděl a já mohl pokračovat. Přemýšlel jsem nad dalším moudrým tahem, ale pak jsem se rozhodl zahrát pořadí tahů naopak, čímž jsem soupeři dovolil zahrát to VCF, které už tentokrát našel. Hru, kterou jsem mohl jednoduše vyhrát, jsem vlastní blbostí jednoduše prohrál. Za tento výkon bych zasloužil lopatou po hlavě. Odešel jsem z počítačové místnosti a chodbou se nesl můj hlasitý výkřik: „Neeeeeeeeeeee!“
Předposlední hru turnaje mě čekal další ruský soupeř, a to loňský vítěz v kategorii C – Egor Fokichev. Položil mi rohové zahájení a já vzal bílé a snažil se ho zavřít v rohu. Více než nad samotnou hrou jsem přemýšlel nad tím, proč jsem prohrál minulé kolo, co zapříčinilo ten můj absolutní blackout. Věděl jsem ale, že to musím rychle vyhnat z hlavy, protože jestli chci ještě pomýšlet na medaili, musím Egora porazit. A moc těžké mi to tento mladý Rus neudělal, jelikož se zavřel v rohu a já pak měl dost prostoru dotáhnout můj útok do vítězného konce, přestože jsem nezahrál tu nejrychlejší vítěznou variantu. Tohle důležité vítězství stále ještě drží mé vítězné naděje, avšak musím vyhrát v posledním kole.
V posledním kole jsem si nemohl přát lepšího soupeře. Tváří v tvář proti mně stál Matěj Holub. Pokud Metreveli prohraje, tak se vítězem turnaje v kategorii A stane vítěz našeho duelu. Nemohl jsem dostat lepší příležitost. Mám toho proti němu nahraného hodně, ještě k tomu teď začínám. Tohle je teď nebo nikdy. Hodil jsem na něj další z mých schémat a čekal na to, jak zareaguje. Matěj podle předpokladů hodil swap2, u kterého jsem dlouze přemýšlel, než jsem si vybral bílé. Můj sok se snažil hrát poziční tahy, kterými by získal prostor, ale vše jsem mu blokoval a držel si ho na uzdě. Časová výhoda byla taky na mé straně. V průběhu zápasu jsme navíc dostali zprávu, že Maksim Metreveli podlehl Shi Yuxuanovi a my hrajeme o vítězství. Všechen Matějův útok byl poblokován, tempo je na mé straně. Mé kameny ovšem hrály moc opatrně. Neodvážil jsem se jít do rizika, i když jsem věděl, že remíza mi nejspíš nestačí. Nechtěl jsem prohrát a být třetí. Doufal jsem v to, že se soupeř v časové tísni chytí na pár jednoduchých pastí, které jsem si pro tyto příležitosti nechával, ale Matěj byl všímavý a nic mu neuteklo. Hra konvergovala k remíze. Je po všem. Zkontroloval jsem tabulku a viděl, že mi to o kousek na Buchholz nevyšlo. Zlatá medaile putuje do Ruska, stříbro mně a bronz Matějovi.
Jmenuji se Jakub Fojtík, jsem juniorský vicemistr světa a tohle je šampionát mýma očima. Pokud jsi stále v juniorském věku, neváhej se přihlásit do dalšího ročníku, protože jak vidíš, tak i lamka může získat medaili z takového šampionátu. Ale o tom by mohli vyprávět spíš Piggi nebo Pepík. Neváhej se přihlásit, protože příští rok tam budu znovu, budu na Tebe čekat, ale tentokrát už nebudu mít žádné slitování ani s Tebou, ani s nikým jiným a už vůbec ne s blokerem Metrevelim. A posoudit pravdivost známého piškvorkového přísloví, že blokovat stříbro, útočit zlato, to už nechávám na Vás…
—Jakub "Fojtman" Fojtík, Brumov
Diskuze k článku
| 1 |
