15. Fishpárty očima finalisty pIšQworek
719.jpg)
František "Denzel" Fňukal, student kladenského gymnázia, který se svým týmem NKJT bral na loňském finále středoškolské soutěže týmů pIšQworky 4. místo, prokázal své kvality i na 15. ročníku královéhradecké Fishpárty, když z 21 hráčů skončil v první desítce a získal tak pohár pro nejlepšího nováčka turnaje. Jaká ta cesta celým turnajem byla, stejně jako jeho rady pro všechny, kteří o svém prvním živém turnaji teprve přemýšlí, přináší následující poutavá reportáž.
Byl jsem požádán, abych napsal report z 15. Fishpárty v piškvorkách, která se konala 21.-22. dubna 2018, a která byla zároveň můj první živý turnaj, takže tady je a snad se bude líbit :-).
Ze všeho nejdříve bych rád poděkoval Purkysovi, který se uvolil mě svézt, a i přestože to pro něj byla zajížďka, tak pro mě dojel skoro až domů a hodil mě i cestou zpátky. Za to mu patří velký dík. Dále bych chtěl poděkovat Peroxidovi za to, že mi dal brouka do hlavy a přiměl mě přemýšlet o účasti. Samotného by mě nejspíš bývalo nenapadlo se zúčastnit. Když se o tom poprvé Peroxid zmínil, jen jsem si představil jak přijedu, dostanu klepec ve dvaceti tazích od různých Martezů a Kedlubů a pojedu zas domů s krásnou nulou v kolonce bodování. Nakonec se ale akce vydařila po všech stránkách a uhrál jsem výsledek, který byl nad moje osobní očekávání. Neméně velké díky patří rovněž všem zúčastněným, díky kterým to byl skvělý víkend a pro mě také skvělá první piškvorková live zkušenost.
Po příjezdu na místo konání jsme si došli odložit věci do společenské místnosti. Jelikož jsme byli ve skluzu, téměř ihned následoval Peroxidův úvodní proslov. Poté nám nováčkům Kedlub zběžně vysvětlil náležitosti live hraní a šlo se hrát.
Mým prvním soupeřem byl Jan “Honzik” Stránský. S Honzikem jsem hrál Českou piškvorkovou ligu a pár zápasů online, takže jsem věděl, že to není žádné ořezávátko, ba dokonce jsem si připadal, že tahám za kratší konec provázku. Zahajoval jsem. Před turnajem jsem nebyl pevně rozhodnutý, jaký open budu hrát, takže první 2 minuty času mi zabralo rozhodování jaké zahájení zvolit. Nakonec jsem se rozhodl pro jedno roztahané schémátko, protože mi přišlo, že schémata zvládám lépe než růžky. Úsměvnou věcí je, že při hraní online jsou políčka očíslována a označena písmenky, což naživo překvapivě nejsou a navíc obvykle hraji na designu papír, tedy křížky a kolečka a ne na designu gomoku desky, a tak mi zabralo snad další 2 minuty správně najít místa, kam položit kameny, protože kdybych prohrál na špatně postavené schéma hnedka v prvním kole, asi bych se šel rovnou zahrabat. Postavil jsem tedy schémátko (kupodivu správně) a čekal, co se bude dít. Honzik po chvíli postavil další dva kameny blízko k osamocenému původnímu bílému. Černé byly od sebe dál než bílé a navíc bílý začínal, takže byla možnost hned zezačátku rozjet velmi silný útok. Vzal jsem tedy bílé, začal stavět poziční výhodu, při slibné pozici jsem přešel do útoku a dokázal jsem partii dohrát do vítězného konce. Byl jsem trošku překvapený – očekával jsem, že s Honzikem spíš prohraju. Zároveň ze mě opadla nervozita, která se mě držela jako… no víte jako co a jako jaký kus oblečení :-). Přestože jsem nemohl pomýšlet na nějaké vyšší příčky v umístění, byla tu motivace ve formě poháru pro nejlepšího nováčka. O něj jsem se bohužel rval pouze se dvěma soupeři, ale boj byl neméně intenzivní. První výhra, tedy první bod byl také první krok na cestě pro tuto trofej.
Mým dalším soupeřem byl ruský hráč Ilya “Bromozel” Katsev. Ilyu jsem několikrát sledoval v Eurolize. Naposledy když málem porazil Zoliho, takže nebylo pochyb o jeho nesmírných kvalitách. Ilya zahajoval a postavil proti mě open-h8,e9,l10, který později téhož dne označil Purky za “takovej ten klasickej bromozel”. Tohle schéma jsem párkrát viděl a znal jsem teorii do 18. tahu, takže jsem se troufale rozhodl vzít barvu, zahrát teorii a pak zkusit zaútočit. Vzal jsem tedy černé a jel podle svého plánu. Pak jsem ale udělal obrovskou chybu, když jsem si nevšiml jednoho Ilyova tahu. Postavil jsem VCFko a Ilya odpověděl tahem, který vytvářel volnou trojku, která moje VCFko cutovala. a zárověň tímto tahem vytvořil vlastní VCFko přes 5 tahů. V ten moment jsem na vyřešení obou hrozeb potřeboval jeho trojku blokovat čtyřkou, kterou jsem neměl a ani jsem nemohl potahat čtyřky tak, aby vytvořily nějaký cut. To pro mě byla konečná a Ilya pohodlně dotahal svoje VCFko ke zdárnému konci. Po hře mi ukazoval, že černý v tomto schématu nemá jednoduchý útok a dokáže začít útočit až když je deska skoro zaplněná (asi to měl fakt najetý :-) ).
Po druhém kole se část z nás rozhodla jít naobědvat do nedaleké hospody. Tam jsem sice nabral síly v podobě vinné klobásy, ale čekal jsem, že s plným žaludkem se mi bude přemýšlet daleko hůř než dopoledne.
Po návratu jsem se došel kouknout na párování. Mým soupeřem pro další kolo byl Radim “Specs” Kostlivý (jinak také Špek). O Špekovi jsem toho moc nevěděl, nicméně moje tři hry s ním na herně piskvorky.net a jeho výsledky z live turnajů v databázi Gomokuworld mě přesvědčily, že to je hráč na vysoké herní úrovni. Znovu jsem zahajoval a zvolil jsem stejné schéma jako proti Honzikovi. Po chvíli přemýšlení postavil Špek na stůl dva kameny, jeden bílý neutralizující původní jediné černé propojení a pak černý, který postavil vedle bílého. Z dané pozice jsem měl nyní ještě větší pocit výhody pro bílého než u swapu2 od Honzika, protože černé kameny, se kterými šlo něco dělat, byly od sebe opravdu daleko a bílý navíc začínal. Vzal jsem tedy bílé a přemýšlel. Následující tah musel splňovat dvě kritéria – tvořit možnost propojení 2x2 s oběma bílými kameny na desce, a zároveň tah zahrát tak, aby propojení nešlo lehce blokovat. Po několika minutách jsem přišel s kloudným řešením, položil kámen a dál jen těžil z poziční výhody. Dostal jsem se do stádia, kdy už jsem měl hru vyhrát, ale najít finální kombinaci mi trvalo asi 10 minut. Dle mého názoru mohl Špek ještě hru zneutralizovat, když byla možnost jednu mojí trojku blokovat tím, že by mě přinutil vytvořit přesah, ale asi 10 vteřin po tom, co mě to napadlo, zahrál Špek jiný tah a mému winu už nestálo nic v cestě. Druhý bod byl doma. Byl jsem rád, že jsem dokázal porazit hráče Špekových kvalit, i když to bylo na ošemetné schéma a s mojí chybou.
Následovalo další kolo, v němž mě čekal Lukáš “Boneslash” Souček. Lukáš je opravdu velmi silný hráč, což dokazuje jak na živých turnajích, tak v každém kole Euroligy a České a Polské piškvorkové ligy. Lukáš měl výhodu začínajícího hráče. Postavil mi nějaký roztahaný růžek, já se rozhodl pro bílé. Po několika málo tazích si dokázal Boneslash postavit takovou pozici, že jsem myslel, že už se z toho nedostanu a každý jeho další tah mi zabral dobrých 5 minut, abych ho správně vyřešil. Po sérii tahů jsem ale dokázal jeho hrozby zneškodnit a dokonce se dostat do lepší pozice. Přímý win tam ale nebyl a já pod nátlakem času udělal chybný tah a Boneslash vyhrál přes několikatahové VCFko. Celá hra měla přes 70 tahů. I přes prohru jsem byl překvapený, že jsem s hráčem Boneslashova formátu dokázal odehrát hru o 70 tazích a z výsledků z prvního dne jsem měl dobrý pocit.
Ten den večer se šlo odreagovat do hospody, já doplnil ztracenou energii několika limonádami značky Svijany (posléze bohužel jen Kozlíky, protože Svijany došly :-( ) a zbytek večera se odehrával na způsob tradičních hospodských radovánek. O zábavu se postaral Usiek, který klopil o něco víc než ostatní, až se mu z toho zamotal jazyk, a když polská výprava zabředla do diskuze na téma polsko-české lingvistiky, dokázal utvářet zajímavé slovní obraty. Ty jsem bohužel už mezitím zapomněl, takže se o ně nemůžu podělit :-(. Něco po půlnoci jsme vyrazili z hospody. Limonády mi zajistily tvrdý spánek, který jsem potřeboval, abych byl odpočatý do dalšího dne.
Už předcházející den večer jsem věděl, že mým soupeřem pro první nedělní kolo bude Monika “Olšava” Kolouchová. O ní jsem toho také moc nevěděl. Jen to, že přidala pár pěkných úloh na stránky VCPR a na stránkách Gomokuworld měla velmi slušné výsledky s top hráči. Rozhodně se tedy neměl konat jednoduchý zápas. Znovu jsem začínal, znovu jsem postavil stejné schéma. Olšava postavila swap2 podobný tomu Špekovu a já znovu hledal vhodný bílý tah. Ten jsem našel, znovu jsem se dostal do výhodné pozice a založil jsem útok. Tentokrát jsem se ale dopustil nesmírné chyby, která mě stála hru. Už jsem viděl win a postavil jsem trojku. Po této trojce by následovalo už jen fukumi na dvě strany a výhra, ale Olšava prokázala svou zkušenost a zablokovala mojí trojku tak, že svojí trojkou omezila prostor u té mojí na 5 políček a tudíž jí nemusela dále řešit a získala si tak o tah navíc. Hned po jejím tahu jsem si říkal, že jsem idiot, a že kdybych to postavil v jiném pořadí, tak bych vyhrál, ale po zpětném mrknutí na záznamový arch jsem zjistil, že jinak by to stavět nešlo a pokaždé se dalo blokovat. Pro výhru bych tedy býval musel vymyslet jiný útok. Poté jsem už měl docela málo času a snažil jsem se něco vytřískat z pozice, která mi zbyla, ale to se nepovedlo a Olšava po několika tazích pohodlně dotáhla win. Z celého turnaje mi bylo nejvíc líto asi téhle hry, protože si myslím, že jsem na to měl a Olšava by byla “cenný skalp”. Měl jsem tedy 2 body po pěti kolech.
V dalším kole mě čekal BYE. Sice jsem nebyl poslední (aspoň myslím :-D ), ale všichni pode mnou už dostali BYE v předchozím kole. Takže bod zadarmo a kolo pro oddych. Šel jsem se kouknout na kluky nováčky Semira “Semirab” Araba a Petra “Palacinka” Horkého. Ti totiž hráli spolu. Semir měl 2 body a Petr 1,5, takže vítěz mě mohl pořád ohrozit na zisku trofeje. Kluci hráli spíš se soupeři zespod tabulky, zatímco já jsem hrál, řekl bych, se spodkem až středem tabulky, takže v případě shodných bodů jsem měl lepší pomocné bodování a pravděpodobně bych byl nad nimi. Hra skončila výhrou Petra, takže jeho naděje na pohár ožily a ty moje byly v ohrožení.
To už se nalosovalo další kolo. S Petrem jsme čekali, že budeme hrát spolu, ale situace se vyvinula jinak. Petra čekal Honzik a mě k mému udivení čekal Jakub “3ifndef” Horák. S Kubou jsme měli stejný počet bodů a podobné pomocné bodování, takže nás program nalosoval proti sobě. Kuba je rovněž jeden z velmi kvalitních hráčů ještě navíc s obrovským potenciálem – svého vrcholu ještě ani zdaleka nedosáhl a v této hře jsem se rozhodně cítil jako outsider. Navíc Kuba zahajoval, což mu rozhodně hrálo do karet. Čekal jsem, že položí svoje oblíbené schéma, ale Kuba mi přišel trochu nervózní. Předchozí den v hospodě totiž předesílal, že možná budeme hrát další den proti sobě a já mu na to ze srandy odvětil, že se naučím teorii jeho schématu a vyklepnu ho (u toho schématu neznám z teorie doteď ani tah :-D ). Nakonec postavil růžek, o kterém den předtím večer v hospodě tvrdil, že to je “random swap co vymyslel náš spolužák”. Rozhodně bylo o čem přemýšlet a dlouho jsem si vybíral, jak zahraju. Vzal jsem bílé. Kuba se po pár tazích dostal do poziční výhody a já se trochu zazdil, ale dokázal jsem rozjet poloútok a situaci dostat do neutrálu. Pak jsem se šel kouknout na hru Honzika a Palacinky. Sotva jsem se zvednul od stolu, viděl jsem usmívajícího se Honzika s vidličkou 3x3 a Palacinku jak přemýšlí co s tím. Zběžně jsem projel očima desku a viděl, že tam není obrany, takže pohár jsem měl v kapse. Dostal jsem se do psychické pohody a vrátil se ke svému stolu. Kuba měl pořád lepší pozici pro útok, takže jsme hráli tak, že on zahrál poziční ofenzivu a já bránil. Kubovi se nikde nepodařilo najít kloudnou pozici pro útok a navíc mu přemýšlení zabralo spoustu času. Nakonec jsme se dostali do stádia, kdy Kuba byl zazděný a nevěděl co hrát, a navíc měl asi 2 minuty času, tak mě začal pasivně blokovat. Já se nejdříve rozhodl ještě nějak poblokovat jednu pozici, ze které by eventuálně mohlo něco být, a pak jsem se snažil tvořit dobrou pozici. Já měl na hodinách 6 minut a vedl jsem si o něco líp. U vedlejšího stolu jsem zaslechl Piotra “Angst” Malowiejského jak nabízí Adéle “Raptor” Krylové remízu. To mi vůbec nedošlo. Mně už o nic nešlo, tak jsem nabídl Kubovi remízu, on ji ale odmítl. Zahráli jsme pár tahů, než Kuba zase nabídl remízu mně. Kouknul jsem se na hodiny. Čas byl cca 1 minuta vs. 5 minut a pozice hovořila pro mě, tak jsem si řekl, že nemůžu nic ztratit a rozhodl jsem se hrát dál a Kubu učasovat nebo případně nabídnout remízu sám po pár tazích. Naneštěstí Kuba přehlédl moje VCFko tvořící 4x4 a hru prohrál. Bylo mi ho trochu líto, protože hrál dobře, ale na druhou stranu bych řekl, že z této hry pro mě koukala remíza, případně výhra na čas. Takže remíza by asi byla spravedlivá, ale vytěžil jsem z toho ještě půlbod a navíc dobrý pocit, že jsem porazil dalšího silného hráče.
Konečné 4 body ze 7 zápasů (respektive 3 ze 6) a 9. místo z 21 účastníku bylo nad moje očekávání. Navíc všechny hráče, které jsem porazil považuji za hráče silnější, než jsem já, takže jsem byl rád za ukořistěné výhry. Jak už bylo řečeno, byl to krásný víkend a skvělá piškvorková zkušenost. Situace, kdy jsem byl jako naprostý trouba vyškolen napřed Bromozelem, pak málem Špekem a ke konci ještě Olšavou, mě přiměly si uvědomit, že se mám ještě hodně, hodně co učit. Velmi příjemné také bylo si projít podvečerní centrum Hradce, za to rozhodně palec nahoru.
Pokud by tento článek četl nějaký nováček, rád bych se podělil o 2 moudra. Jedno z nich už mi řekl asi před čtvrtrokem Iec v ČPL a tento víkend jsem ho slyšel znovu od Marteze a zní takto: ”Každý se dá porazit.” Toto jsem pocítil při všech hrách, kdy jsem porazil hráče na vyšší úrovni, než jsem já sám, a při prohrách jsem dokázal uhrát dobré hry, když jsem soupeři nepodlehl po 20 tazích.
S tím souvisí věc druhá, a to je – pokud vás piškvorky baví, opravdu stojí za to se zúčastnit živého turnaje i přesto, že si výkonnostně nepřijdete úplně silní. Kdo se mnou někdy hrál na netu, tak ví, jakou hraju tužku, a to jsem tu dokázal uhrát 4 body! :-D
Pokud jste se dočetli až sem, tak obdivuji vaši trpělivost, děkuji za přečtení a třeba se někdy uvidíme na dalším live turnaji :-).
—František "Denzel" Fňukal, Kladno
Diskuze k článku
| 1 |
